První díl příběhů účastníků našich kurzů …
Na jeden z červencových kurzů na Hoštce přijela Nikola Kovaříková s mladým, hnědým valachem (Dantes), který si prošel mnoha nepříjemnými situacemi. Často panikařil a nevnímal lidi kolem a ani sám sebe. Pracovali spolu zejména na vzájemné pozornosti, klidu a začali krok po kroku budovat základy pro jejich společné fungování.
Změnilo se všechno od základu … A po pravdě jsem se změnila hlavně já
- Popiš nám trochu sebe a svého koně, co děláte, čemu se věnujete, jací jste povahově, co vám jde a co vám nejde.
Já jsem neskutečný stresař a nerváček, což je vlastně i Denny. Takže se dost často dostáváme do neřešitelných situaci a čekáme kdo z nás dvou je vlastně tvrdohlavější a docílí si svého. S Dennym pracuji už přes rok. Začínala jsem s ním, jako s hodně nevychovaným pětiletým valachem, který absolutně neřeší osobní prostor. Takže ze začátku dost náročná práce. Měla jsem problém ho byť jen nasedlat, protože mě okamžitě namáčkl na stěnu. Na vyjížďce, když někam nechtěl, poslal to s váma (ale hlavně i s ním) do stromu, ze srázu, do příkopu, do jiného koně s jezdcem… Byl sám sobě i ostatním nebezpečný. Postupně jsme ale tyto věci odbourali a já zjistila že na druhou stránku je vlastně hrozně fajn a snaživý
.
Pořád tu, ale byl ten problém že nerespektuje osobní prostor a je nebezpečný.
Proto jsme se vydali na kurz na Hostku. Aby nám holky pomohly. A to taky udělaly!
- Na kterém kurzu si byla, kde a jak ses o kurzu dozvěděla a proč ses rozhodla přijet?
O kurzu jsem věděla z fotek a informací od několikanásobné účastnice kurzu Terezky Urbánkové, která je i trochu mým vzorem protože vztah jaký má ona se svým koněm bych jednou ráda měla i s Dennym.
Několikrát jsem s ní konzultovala, zda si myslí, že by nám kurz prospěl. A ona napsala ,,Budeš odjíždět naprosto nadšená“. A taky to tak bylo. Letos jsem se přihlásila na 3. červencový kurz v Hoštce a jela.
Budeš odjíždět naprosto nadšená
- Jaká byla Tvá očekávání a na kolik se splnila?
Moje očekávání byla dost smíšená. Bála jsem se že Denny nebude chtít spolupracovat a taky že mi holky neuvěří, že mi dělá věci jako mi dělá. Protože jinak je naprosto skvělý.
Myslím si trochu že mě i holky braly s nadsázkou, když jsem jim naše story vyprávěla.
Ale pak se Denny vybarvil i na kurzu a rázem jsem věděla, že mi holky věří a pomůžou. A pomohly nejen Dennymu, ale i mně samé.
Kurz tedy až přesáhl očekávání která jsem měla, když jsem odjížděla naprosto vyrovnaná a s úplně vyměněným koněm.“
- Jaký měl kurz dlouhodobý efekt na Tebe a Tvého koně? Je něco, co se změnilo natrvalo? Například nový směr, kterým jste se vydali?
Změnilo se všechno od základu. A po pravdě změnila jsem se hlavně já. Plno našich problémů vznikalo z mé stránky. Z mé urputilosti, stresu a nutnosti vše vyřešit hned. Začala jsem nad věcmi přemýšlet, nechat Dennymu prostor na zvážení situaci, podpořila ho a on mi to stonásobně vrátil. Otočil o 180 stupňů a je skvělý. Pokračujeme hlavně v přístupu o kterém kurz v mém případě byl a snažím se o zlepšování i našich jezdeckých dovednosti.
- Komu bys doporučila se kurzu zúčastnit?
Každému. Ať už s koněm naprostým pohodářem, kdy víte že váš vztah je 100% protože je to zpestření a vy si u bubáků a nestandardních situaci ještě utvrdíte, že Vas kůň je dokonalý, ale taky lidem co mají jakýkoliv problém! Ať už že sebou či se svým koněm…
Díky, Nikčo!